U nás je spousta zajímavých a chytrých lidí s nápady

S jakou myšlenkou jste založila vlastní investiční společnost?

Investiční společnost Verdi Capital jsem založila, abych se v České republice, na Slovensku a potenciálně i ve střední Evropě mohla věnovat dvěma oblastem. První je investiční management, investice do likvidních strategií, abychom jako Verdi zrealizovali klientům zajímavý výnos v průměru 8+% procent podle vybrané individuální strategie. Druhou činností jsou investice do soukromého kapitálu. Soustřeďujeme se na ryze české a slovenské firmy, které potřebují finančního investora pro růst. Rádi se věnujeme zajímavým českým a slovenským vlastníkům, kteří po úspěšném podnikání přemýšlí, co dál s firmou... My pak přistupujeme nejen jako finanční partner, ale jako spoluinvestor či spolumajitel. Například poskytneme kapitál a v rámci našeho finančního a strategického know-how pomůžeme firmám růst do zahraničí. To jsou tedy dvě nohy našeho byznysu. Máme na to určených 150 až 200 milionů euro a hledáme firmy se zajímavým know-how, které jsou unikátní se zajímavou myšlenkou, která se nedá lehce zkopírovat a byznys pak naklonovat.

Proč jste se vrátila podnikat co České republiky?

Strávila jsem spoustu času jako investiční bankéřka v New Yorku a Londýně, ale rozhodla jsem se, že to zkusím dělat sama se zázemím, které mám v Praze, a pokusím se dělat v českých podmínkách byznys, který je na západě běžný, ale u nás ještě není rozvinutý. Aktivně hledáme firmy a oslovujeme majitele, což je jedna z nejtěžších věcí na téhle práci, protože lidé jsou nedůvěřiví a majitelé si obvykle myslí, že na vše stačí sami. Což je někdy pravda a jindy zase ne. Parťáka většinou aktivně hledají ti, kterým docházejí síly nebo nemají přirozeného následovníka, nebo také ti, kteří chtějí plně exitovat byznys, což nesedí do naší strategie.

Dá se v Česku investovat?

Je tady spousta zajímavých a chytrých lidí s nápady. Je to otázka toho, jak ty nápady uchopíte a jakým způsobem do toho vložíte peníze. Výzva je tyto lidi najít a to hledání je úporné, ale vyplatí se. Potom si musíte sednout s vlastníkem, vytvořit společnou strategii a dostat vše do dalšího kola.

Existuje v českých podmínkách ve financích nějaká díra na trhu?

Investiční management, to je tady v plenkách. Když jsem začala ve svých čtyřiadvaceti na Wall Street, hned mi volala spousta poradců. Viděli, že mám relativně strmou výdělečnou křivku, tak se mi hned snažili nabízet své produkty, od pojištění až po celkovou investiční strategii. Tohle tady chybí. Banky se soustředí na lidi s 10 + miliony euro nahoru, ale není tu profesionální investiční manažerská skupina. V tom vidím velkou budoucnost a díru na trhu. Lidé spoléhají na banky a kupují jejich produkty, banky ale často ve specifickém českém prostředí prosazují produkty svých francouzských nebo belgických matek a neprodukují nic svého, ušitého na potřeby českého klienta. Rozhodla jsem se tedy, že to vybuduji, a zatím to funguje velice dobře, protože tomu nahrává i celková ekonomická situace.

Působila jste na Wall Streetu i v City. Jak velký rozdíl v lidském faktoru figuruje mezi těmito místy a našimi podmínkami?

V bankovnictví se sice už dobře platí, ale průměrné příjmy jsou pořád na čtvrtině toho, co lidi vydělávají venku. Tam proti vám sice hrají excesivně nákladný životní styl, kdy za byt platíte třikrát tolik vis a vis Praze, ale je tam daleko větší motivační faktor a vysoké bonusy podle výkonosti. To kolik se tam dá vydělat, je nesrovnatelné s Českem. Každému bych doporučila, aby tam šel na pět let se zapracovat a vydělat si. Tady lidi nejsou motivovaní. Urputná motivace kariérou a financemi začíná v Americe, pak to jde do Anglie přes oceán, a čím jste východněji, tím je to méně intenzivní. Lidé v Rakousku, Německu nebo u nás nikdy nebudou tak draví. V Německu jsou sice zvyklí na určitý standard a jsou profesionálnější, ale nikdy nebudou mít stejný drive jako Anglosasové. A pokud mají ten drive, tak jdou raději do mekky financí na Wall Street nebo do Londýna – existuje velký brain drain. Výjimkou jsou samozřejmě podnikatelé, u těch vidím exponenciálně rozdílnou mentalitu versus zaměstnanci, srovnatelnou se západem. Kulturní a sociální středoevropské prostředí je takové, že se nikdo moc nepředře… Například o víkendu je v Rakousku všude zavřeno, což jsou například pro mne jediné dny, kdy můžu jít nakupovat. Tam je to ještě horší a méně podnikavé než u nás. Ale to je jen povrchní popis situace, museli bychom jít do hlubší filosofie, abychom si to dokázali vysvětlit.

Ani Frankfurt se nedá s anglosaskými finančními centry srovnat? Skutečně funguje rozdělení středoevropská kultura versus dravý anglosaský svět více než rozdělení východ/západ?

Všechno je pozadu. Dravost, inovace, síla – nejen ve finančním sektoru. Amerika je „superinovativní hub“. Proč se nevynalézají facebooky a linkediny tady, ale v Silicon Valley? Brain power je tam neskutečná – všichni jsou od malička vychovávaní k tomu si vydělat a být bohatý. Být bohatý je tam součástí místního kulturního prostředí a peníze jsou tam faktor day to day life – je to ale extrém.

Na druhou stranu můžeme zmínit Skandinávii, která je socialistická skrz na skrz a přitom inovativní (Skype atd.).

Jak ovlivňuje svět financí geopolitická situace v Rusku a Řecku?

Způsobuje to značnou nejistotu na trzích. Horší než Řecko je určitě Rusko, kvůli energetickým a exportní faktorům. Řecko nejspíše vystoupí z měnové unie, ale tam už více než ekonomika funguje politika, která v současné době ovlivňuje trhy více než fundamentální výkonnost firem. Národní banky převzaly úlohu regulátora trhu. Řecko se začalo kamarádit z Ruskem, protože jsou si částečně kulturně i nábožensky blízko. Celá situace mi přináší to otazníky, jestli má Evropská unie hlavu a patu. Všechny zmatky a roztříštěnost Evropy opět nahrává Americe, která je už stejně napřed. Amerika je silná a jednotná, zatímco Evropa je slabá a roztříštěná. Podráží jí nohy kulturně-ekonomické rozdíly, nejednotnost, nacionalismus… Zásahy Americkeho FEDu v ekonomicky unifikované zemi fungují, zatímco v Evropě přinášejí diskrepanci a složitý efekt na jednotlivé země (viz PIGS= Portugal Ireland, Greece and Spain).

Pomohla by federalizace?

To si nemyslím. Jsem sice proevropsky založená, ale šla bych spíše opačným směrem.

A co se stane, až vystoupí Řecko z měnové unie?

Nestane se nic, protože představuje jen 2 % HDP eurozóny. Je tam ale problém, že to dává precedens exitu. A když má Řecko problém, bude mít i Portugalsko, to je také slabé. Itálie, Španělsko, Francie… Všechny jsou na tom z hlediska pohledu dobrého hospodáře špatně. Španělsko nejvíc, protože mělo velký podíl ekonomiky na stavebnictví a realitním sektoru, což ho v deflačním prostředí oslabilo, plus do toho nezaměstnanost 25 %, zvláště u mladé populace. Stejně jako u nás má silný vliv na ekonomiku šedá zóna. Anglie taky nemá na stabilitu dobrý vliv – nejsou sice součástí monetární unie, ale je tam velký tlak na výstup z EU, dokonce panuje představa, že „poražená velmoc jim diktuje, koho si můžou vpustit do země“, to je samozřejmě volně přeložený názor některých anglických protievropských špiček. Všechny tyhle tlaky oslabují hospodářskou výkonnost Evropské unie. Já osobně mám problém se způsobem řízení Unie. Místo aby unie tlačila na důležité věci, tzn. správné využití fondů a antikorupci, trvá na předpisech o alergenech. Nehraje roli, kterou by měla, což je potlačování korupce a organizovaného zločinu a podpoře investic, aby směřovaly efektivně, kam mají, naopak konči na tom, že lidé staví vinné sklepy a penziony z evropských peněz, prostě nefunguje tady selsky rozum. A vede mě to k dotazu, proč se ten aparát v Bruselu platí.

Která evropská země ke stabilitě naopak přispívá?

Není moc států, které jsou vedené dobře a efektivně. Většina prostředků jde na udržení byrokracie. Jednoznačným hegemonem je Německo, nejvyspělejší stát Evropy, což je tak trochu výsměch vítězným mocnostem, především Rusku. Tady pomáhá morálka a povaha Němců samotných, ve srovnání s Řeckem například. Mne se také zamlouvá skandinávský model, založený na individuálním podnikání a sociálním konsensu.

Co vás v práci naplňuje?

V práci mě naplňuje radost z nových byznysů. A to, že dělám s lidmi, které mám ráda. Na rozdíl od bank si můžu vybrat klienty a spolupracovníky, se kterými day to day dělám Teď navíc připravuji program pro mladé lidi, které chceme jako firma oslovit a pomoci jim realizovat nápady. Vždy je uspokojivé, když vidíte, že vám byznys roste a daří se vám.