Vydává Agentura Helas ve spolupráci s Franchising.cz
Ptáme se
Ocenění je obrovský závazek do budoucnosti
Helena Bednářová je přímá mladá žena s neobyčejným podnikáním. Po gymnáziu vystudovala diplomovaného fyzioterapeuta na vyšší odborné škole, pak bakaláře na vysoké škole tělovýchovy a sportu, obor sportovní manažer. To už bylo v době vlastního podnikání. Nakonec se rozhodla ještě pro studium na vysoké škole psychosociálních studií v Praze, obor sociální práce a psychoterapie. Čistě proto, aby měla větší znalosti oboru své činnosti. A co že vlastně dělá? Je majitelkou společnosti Centrin, která provozuje tři domovy pro seniory s kapacitou celkem 300 lůžek.
Podívat se na video medailonek k podnikání paní Bedářovou můžete zde.
- Jak jste s podnikáním začínala?
V roce 2006, když mi bylo 23 let a studovala jsem druhou vysokou školu mi zemřela babička, u které jsem trávila všechny prázdniny a kterou jsem měla moc ráda. Zemřela v Domově důchodů po přeložení z LDN. Péče v obou zařízeních byla katastrofální, třebaže jejich vybavení bylo nové a na vysoké úrovni. Rodiče v té době objevili nemovitost na prodej ve Zruči nad Sázavou, která splňovala požadavky na vytvoření Domova pro seniory a tak jsem se do podnikání s jejich pomocí pustila a po překonání řady technických a administrativních překážek a získání úvěru na koupi nemovitostí zprovoznila první pobytové zařízení.
- Proč jste si zvolila právě obor sociální pomoci? Proč Centrin? Kdy Vás to napadlo?
Sociální pomoc mi byla vždy blízká. Rodiče mají v pěstounské péči malého "brášku". Název Centrin vznikl díky poloze Domova pro seniory ve Zruči nad Sázavou. Když totiž zapíchnete kružítko na mapě České republiky do Zruče nad Sázavou a utvoříte kruh zjistíte, že se nacházíme v samotném centru České republiky a zároveň také Evropy.
- Co přesně Centrin svým klientům nabízí? Jste něčím jedineční? (např. zájmové kroužky, výlety apod.)
Snažíme se plně dostát názvu "Domov" a vytvořit pro naše klienty prostředí, ve kterém se budou opravdu cítit jako doma. A co senior doma potřebuje? Jistě ne luxusní a neosobní vybavení, ale empatické lidi, kteří mu pomohou nahradit rodinu a jsou v případě potřeby vždy nablízku, sousedy, se kterými ho pojí mnohé vzpomínky, se kterými si rozumí a kteří jsou v podobné životní situaci. Dále ocení kvalitní stravu, která odpovídá nejen jeho potřebám, ale také chuti a zvyklostem. Nejhorší je ve vysokém věku samota a "nicnedělání", pocit zbytečnosti. Proto připravujeme mnoho aktivit, počínaje ručními pracemi pro dámy, pánským klubem s psychologem pro pány, tanečními kurzy, hudebními vystoupeními za aktivní účasti seniorů, výlety dle přání zúčastněných, tréninky paměti a konče výlety do divadel a na koncerty.
- Jak vůbec funguje financování takového zařízení? Dostáváte nějakou státní podporu nebo je vše čistě na Vás, sponzorech apod.?
Jsme registrovaným poskytovatelem sociálních služeb. Splňujeme tedy všechny požadavky na provozování této činnosti. To mimo jiné znamená, že máme nárok na "nenárokové" provozní dotace z Ministerstva práce a sociálních věcí. Obdobná situace je také u dotací z Krajského úřadu Středočeského kraje a Magistrátu hl.m. Prahy. Jak jsem zmínila, dotace jsou nenárokové a jejich rozdělování nemá zásadní pravidla. Třebaže jsme jako jeden z mála poskytovatelů sociálních služeb uspěli velmi dobře při kontrole Inspekcí standardů kvality sociálních služeb, nemáme žádnou jistotu, jak dotační řízení dopadne. V současné době by financování pobytových sociální služeb bez dotací bylo nemyslitelné, kvalita by nemohla být zajištěna. V takovém případě by kvalitní sociální služby byly přepychem a mohl by si je dovolit jen zlomek klientů. Náklady na lůžko a měsíc totiž představují 25 - 35.000,- Kč.
- Zaměstnáváte vlastní rodiče. Co mají v Centrinu na starost? Nenarušuje vaše pracovní propojení vztah rodiče – dcera?
Moji rodiče jsou pro mě velkou oporou a stále čerpám z jejich životních zkušeností. Maminka pracuje v pozici ředitelky a tatínek má na starosti technický stav budov a jejich další úpravy. Ke komu jinému bych mohla mít větší důvěru, než k rodičům?! V tom je nejspíš moje síla, protože mám v týmu nejbližší lidi, na které se mohu stoprocentně spolehnout. Jistě někdy dochází i k bouřlivým sporům, vždy je to ale pro "dobro věci".
- Co je ve Vašem oboru nejtěžší a jak takové problémy překonáváte?
Nejtěžší je nejspíše byrokracie, která nás všude obklopuje, dále výběr kvalitních zaměstnanců a samozřejmě již zmíněná "nenárokovost" dotací.
- V loňském roce jste zvítězila v soutěži Ocenění Českých Podnikatelek – OCP v kategorii Výjimečná podnikatelka, jejímž patronem je společnost GE Money Bank. Následně jste se stala i uživatelkou v rámci projektu Život nápadům téže společnosti. Vnímáte to jako ocenění vlastní práce nebo je to pro Vás spíše určitý druh závazku?
Zcela určitě je to obrovský závazek do budoucnosti a já se budu ze všech sil snažit, abych nezklamala nejen sebe, ale především naše klienty a své zaměstnanců.
- Jak vypadá Váš pracovní den?
Přiznám se, že vstávání není moje silná stránka. Do práce přijíždím většinou okolo deváté hodiny. Řeším korespondenci, hovořím se zaměstnanci a klienty, vyřizuji telefony, aktualizuji webové stránky. Každý den mám několik pracovních schůzek. Tři dny v týdnu vedu pracovní porady v jednotlivých zařízeních, komunikuji se zájemci o službu a uchazeči o zaměstnání. Domů se vracím většinou mezi 17. a 18. hodinou. Večer ještě vyřizuji zbylé emaily. Někdy se podívám na televizi, pracuji na zahradě nebo zajedu s přítelem do divadla, kina, na večeři...
- Zvládáte relaxovat? Jak?
Snažím se najít čas také pro sebe. Mojí relaxací je již zmíněná práce na zahradě, projížďka na kole, kino, divadlo. Ráda cestuji a snažím se alespoň třikrát v roce vyjet do zahraničí. V létě k moři, v ostatních obdobích alespoň eurovíkendy, případně zahraniční služební cesty, kde kromě relaxace poznávám mnoho zajímavého z mé profese.